Středeční úvaha: Biker = Builder?

Builder – kopáč trailů, stezek, singletracků, skoků a všech možných pěšinek pro dobré podmínky k ježdění. Je to ohrožený druh, tak trochu „zapomenutý šlechtic“ mezi bikery? Jak to dnes chodí a jaká vždy byla podstata mountainbikingu? Zapomněla na to většina „novodobých bikerů“?

Úplně si pamatuji naše začátky – žádný řidičák, školácká bezstarostnost, spousty volného času a první pořádné kolo za peníze z brigády. A hlavně žádný trail a žádný bikepark, jen lopata, krumpáč, pila, hřebíky, les, bike a my. Když si člověk nic nepostavil, nic nepojezdil. Každá partička měla za svým bydlištěm nějaký obdělávaný plácek, nebo stezku. Při návštěvě bylo dobré dát o sobě vědět a běda si přijet jen zajezdit, vyjezdit smykem klopenky a nechat někde koleje. Klasikou bylo domluvit se, přijet, pomoci něco opravit nebo dodělat, potom společně pojezdit a večer případně ogrilovat nějaké to maso na základně trailu. No nebyla to krása?

Trochu mi pocity z těchto let chybí, stále tento přístup více a více postrádám. Přitom je biking mnohem více dostupný než kdy předtím. Enduro zažívá již několikátý rok obrovský boom, ale s tím ruku v ruce nevzniká tolik pěkných a kvalitních trailů. Kola na dirt, freeride a sjezd jsou také dostupnější, o velkém výběru nemluvě. Přesto mnoho sjezdových tratí a dirtových skoků zeje prázdnotou. Co se děje? Naučil se moderní biker jen brát a ne dávat?

Nejsem moc negativní? Nechci být, ale rád bych tu udělal tuhle menší osvětu toho, jak to bylo dřív, jaká byla podstata a jaké je to dnes. Je skvělé, že máme v současnosti výběr oficiálních bikeparků, singletracků, možnost vývozu lanovkou a vlastně je zde takový výběr pohodlných možností pro každého. Jezdí tak mnohem více rekreačních cyklistů, než kdy předtím. Bike žije! Na druhou stranu, s touto pohodlností, dostupností a možnostmi, nelenivíme tak trochu? Nezdá se mi, že je poslední dobou poměrně nouze o nové talenty, dříče, kteří staví za domem a jdou za svým snem? Místo toho slyším od mnohem větší skupiny lidí něco ve smyslu „já to tlačit nebudu, protože já jezdím jenom bikepark s lanovkou“. Tím nechci hanit, házet špínu a plivat kolem sebe, jsem totiž strašně rád, že potkávám na kole tolik lidí, díky té vší dostupnosti a možnostem, ale nezapomínejme, nesmíme v životě jenom brát, musíme i dávat. A tak je to se vším. Je krásné, sebrat se odpoledne, vzít nářadí, jet za město do lesa a dělat si svoje věci podle sebe, těšit se z toho, naučit se vážit odvedené práce a později to třeba s někým sdílet. Pro mě je to hodnota, vysoko postavená hodnota…nechci brát, chci také dávat...

Pokud nechcete přijít o žádný skvělý článek od nás, vložte svůj email

Martin Kuška29.07.2015
Sdílejte blog s přáteli!

Nahoru
Témata: MTB

© Bikero.cz 2019