ROZHOVOR - SegraSegra / Oblečení s(z) duší

IMG 2556.JPG

Při našich cestách Karlínem, ať už za obědem nebo pracovně, nemohli jsme si nevšimnout zajímavé výlohy v Urxově ulici. Neotřelé oblečení, netradičně zařízený obchůdek, na zdech připevněny části kol, jakoby je tam někdo před lety zazdil. Netrvalo dlouho a proběhla první návštěva. Netrvalo dlouho a přišel nápad o spolupráci. To však bylo ještě teplé léto. K realizaci spolupráce se SegraSegra jsme se totiž dostali až před nedávnem a máme z toho náležitou radost! Další mladá, česká značka mezi všemi zaběhlými výrobci z různých koutů světa. Osvěžení, které máme moc rádi! A co že je SegraSegra za značku, ptáte se?
Malé kolekce neotřelého oblečení pro městskou cyklistiku, láska k netradičním materiálům, ke gumě, k módě jako celku. Žádné inspirace od ostatních, naprosto vlastní cesta. Ségry Eliška a Dáša na tom makají už od 2007, kdy značku založily…

Toužíte po originálním dárku? Tohle vám rozhodně nesmí uniknout! Do bikera totiž právě přichází první kousky pásků, peněženek a batohů SegraSegra (vše v limitované edici!)

Ale teď už pojďte na rozhovor, který proběhl při návštěvě koncem podzimu!

Začnu trochu netradičně! Jak se vlastně pracuje s gumou?

Eliška: Docela dobře, je to vlastně docela podobné jako s kůží. Ale musí se to člověk naučit, zprvu to tak snadné není. Důležité je, sehrát se s tím, jak s gumou funguje sám stroj, potom je to docela příjemná práce, tedy pokud si člověk zvykne, že trochu špinavější. První ale duše pořádně vypereme! Líbí se nám ta syrovost při práci s gumou…

Jak to všechno zvládá stroj? Musí být nějaký speciální?

Eliška: Jeden stroj odešel, jehel bylo zlámaných hodně. Začínali jsme na domácích strojích, té klasice z kufříku, ale potřeba jsou pořádné, průmyslové stroje, které zvládají silnější materiály. Musí zvládnout prošít spoustu vrstev, takže to chce i pevnější nitě, než ty, co se klasicky používají.

To šijete všechno pouze tady v Urxově ulici?

Eliška: To by se už nezvládlo. Máme švadleny v Jeseníkách, s těmi už spolupracujeme delší dobu. Ale většina výroby je právě tam, především, když jde o série. Tady šijeme na zakázku, zkoušíme střihy a nové kolekce, potom tady vznikají také doplňky.

Předpokládám, že začátky mohly být krušné – zkoušení střihů, ergonomie…

Eliška: První věci vznikly už při škole. Zaměření bylo hlavně na střih a na zajímavý materiál, v té době se tu o moc funkčních materiálů nevědělo. Takže jsem koupila koženku do auta a z ní ušila první bundu. Dodnes nechápeme, jak to stroj přežil! Pak se pomalu začalo pracovat s duší, chtěly jsme něco, co prostě hodně vydrží!

Dáša: Ta koženková bunda měla snad pět kilo!

Jak to u vás funguje, když někdo přijde s tím, nechat si něco ušít přímo na zakázku? Je to spíš cyklista, nebo chodí i jiní lidé?

Eliška: Je to tak půl na půl. Máme věrné zákazníky, kteří se vracejí a chtějí od triček, přes baloňáky a kabáty, ale plno lidí chodí právě kvůli cyklistice, hodně kvůli tomu, že chtějí atypické rozměry a střihy, které třeba klasičtí výrobci nemají. Třeba jim táhne na záda, ale rukávy mají ok, takže my potom tak různě kombinujeme velikosti dohromady. Něco kompletně nového ale zákazníci moc nechtějí, vybírají z kolekce a pouze upravujeme potřebné věci.

Napadlo mě to ve spojení s tím, že by někdo přišel s touhou po více sportovním oblečení, než věcmi zaměřenými na převážně městskou cyklistiku. Chystáte nějaké rozšíření?

Eliška: Kolekce se pomalu rozšiřují o jednotlivé kusy a upravují se stávající. To především. Každopádně jsou chystané zrovna nějaké nové věci, zaměřené více na sportovní využití. Jde o designové dresy, nic s logem Prazdroje a podobně. Rozšíření o sportovní řadu ale znamená i elegantní šusťákovky, sportovní bundu a kalhoty, nějaká trička. Opět to ale bude pouze pár nových kusů. Mnohem víc toho přijde až s jarem, takže si chvíli počkejme!

Zajímaly by mě nějaké netradiční patenty, řešení. Něco, co na běžném oblečení na kolo není moc vidět.

Eliška: Ano, s tím si právě hodně hrajeme! Aby byla většina oblečení přizpůsobena pro cyklistiku, ale i běžné nošení. Často tyto prvky nemusí evokovat cyklistiku, ale o to více jsou jí ze zkušenosti nápomocné, ať už jde o stahování nohavic, nebo vyklápěcí reflexní prvky na magnetických klopách. Novinkou jsou rozevírací klíny v bundách, které půjdou schovat. To se velice hodí, když potřebujete více prostoru při šlapání. Dále máme různé vychytávky, aby se při jízdě oblečení nemačkalo a při běžném nošení to nebylo rušivé.

Jak to tedy celé vzniklo? Ve spojení s láskou ke kolu, nebo jste se k této cestě propracovaly?

Eliška: Značka jako taková vznikla jako Dáši projekt!

Dáša: Já jsem totiž studovala grafiku a jednou tu byl úkol, vymyslet novou oděvní značku. A ono se to rozjelo, protože začal být zájem o naše věci z toho projektu. Takže při škole jsme dělaly různé streetové potisky, po škole Eliška odjela do Berlína a tam víc začala jezdit na kole. S tím začaly přicházet i nápady, jak se šikovně přiobléknout.

Eliška: Potom jsem to začala řešit s lidmi už u nás – co jim chybí, aby mohli jezdit celoročně. Ale také co je náchylné, co se podceňuje, kde jim bývá zima. Začátky tedy byly budovány pro kámoše hlavně, spolu s jejich radami. Postupně pořád přicházíme s tím, co vytunit.

Dáša: Takže hodně nasloucháme lidem, co k nám chodí. Využíváme jejich tipy pro zlepšení, pořád se to tak posouvá s novými připomínkami. Každý má dle svojí jízdy jiné požadavky, je to zajímavé sledovat! A také mnohem lepší, než sledovat jiné značky. Toho se snažíme vyvarovat...

 

Vznikla kolem vás nějaká komunita za tu dobu?

Eliška: My jsme spříznění především s Bajkazylem, nedávno jsme začali šít pro kluky z Defekt Crew, pro které jsme dělaly vaky na jejich dráhová karbonová kola.

Není někdy nedostatek materiálu na výrobu? Duše a tak?

Eliška: Bylo pár let, že mi nástupem zimy došel materiál!

Dáša: Už jsme ale domluveni třeba s Automatem (sdružení - cyklojízdy po Praze, cyklistika ve městě), který nám vždycky dá vědět, že má tašku plnou duší přímo pro nás!

Jak tedy dnes vnímáte cyklistiku v Praze?

Eliška: Myslím, že tu přibývá čím dál víc lidí, kteří jezdí po městě na kole. Je to s tím, čím je tu víc míst přizpůsobených pro cyklisty. Lidé už se tolik nebojí vyjet do ulic. A nejde jen o sportovní cyklisty, ale převážně o lidi, kteří mají kolo pouze jako dopravní prostředek.

Kdybych si chtěl nechat něco vyrobit, jaká by byla možnost? Třeba podzimní zateplený dres? Více sportovní střih…

Eliška: Ten se zrovna chystá! Do jara bude hotový. Takže to by nebyl problém. Každopádně nebudeme dělat klasické cyklokraťasy například. Na trhu je toho hodně, není to naše parketa. Rozšíření bude, jak jsme říkaly, ale tolik toho nebude na horské kolo, na ježdění v lese. Oblečení je tam i více náchylné na poničení, lidé by nechtěli nejspíš tolik investovat do nějaké designovky...

Dáša: Lidé každopádně hodně v poslední době slyší na příběh. Také více sledují samotnou výrobu, materiály a všechno, co za tím stojí. To je na druhou stranu fakt. Otázka, jak to vnímají právě jezdci horského kola. Máme zkušenost především s tím městem...

Jak pro vás bylo těžké otevřít vlastní obchod, tady v pulzujícím Karlíně?

Dáša: Tohle jsme udělaly opravdu s rozvahou. Nechtěly jsme po čase zjistit, že na to nemáme. Měly jsme víc jiných dílen za tu dobu, ale ty zase nebyly s výlohou. Nebylo to jednoduše ono...

Eliška: Až jsme narazili na tento dům. Byl 10 let prázdný, má to tu rodinou historii, měla zrovna proběhnout rekonstrukce. Celé jsme si to tady potom vyrobily. Svaření, broušení, poličky z kotoučů. Takže se to takhle skvěle nakonec povedlo a otevřely jsme konečně vlastní obchod se vším všudy...




Martin Kuška

Pokud nechcete přijít o žádný skvělý článek od nás, vložte svůj email

Martin Kuška18.12.2017
Sdílejte blog s přáteli!

Nahoru
Témata: Rozhovor

© Bikero.cz 2019